The Best

Takhle po ulici může jít každý.
Kdo by si pomyslel, že zrovna on se dopustí vraždy.
Né na cizích, ale na sobě samém.
Stačí mu cokoliv a bude s ním ámen.
Ničím zajímavý není a nic vážného se nestalo.
Jen zabít se ho zrovna napadlo.
Jaké to může být?
Po ulicích smrti jít.
Bude tam mé srdce šťastné.
Bude vůbec tlouci, to mi také není jasné.
Proč se vlastně bojí všichni smrti.
Možná se bojí toho, že se jejich duše ztratí.
Spíše však strach mají z toho, že blízké neuvidí.
A proto všichni smrt nenávidí.
Jiní se zabíjejí sami.
I když do života měli jiné plány.
Ale svědomí i strach je donutili skončit s životem svým.
A jít za tou, která do očí vrhala jim stín.
Ale nechme už tématu, které nekonečné je.
A vraťme se k chlapci, terý se brzy zabije.
Stojí nad propastí, přemýšlí zda má skočit.
Ani neměl čas se s milými rozloučit.
Stojí nad propastí a šibalsky, né spíše tak jemně se usmívá.
A slunce zapadá, už se stmívá.
Tak teď nebo nikdy, už se skočit chystá.
Jeho smrt bude více než jistá.
Jak padá k zemi, tak mu vítr rozcuchává vlasy.
A on si uvědomí o kolik se připravil života krásy.
Během krátké chvíle přemýšlel co vše začal a nedokončil.
Jen jediné, s životem se nerozloučil.
Jen krátký výkřik uprostřed noci.
Kde se tělo chlapce ztrácí.