The Best

Byla temná noc, jen lampy ukazovaly cesty.
A na nebi zářily všechny hvězdy.
Byla jako ostatní noci, úplně stejná.
Jen jedna věc se změnila, na rohu stála žena.
Podívala se okolo sebe, jen ne na rozzářené nebe.
Chtěla někam jít, ale pořád stála.
Možná se té temné noci bála.
Začal padat sníh, obloha stále zářila.
A temná noc k sobě ženu vábila.
Žena se přestala bát té temné noci.
Šla za ní, už byla v její moci.
Šla stále za ní, nedívala se zpět.
Nevnímala okolní svět.
Najdenou se zastavila a na nebe se podívala.
Ohromena hvězdnou září, ochromena černou tmou.
Její kroky zase jdou.
Někam jí to táhne.
Po něčem její srdce prahne.
Po něčem touží, ale neví za čím jít.
Už ji nebaví o tom jen snít.
Už nechce dále čekat, už tam nechce dále stát.
Chce jít tam, kam chtěla jít již mnohokrát.
Šla dál na to místo o kterém snila.
Na to místo, které každou noc viděla.
Šla za nocí, která ji na to tajné místo vedla.
Za tmou, která její srdce svedla.
Už jen kousek, dva, tři kroky.
A bude na místě, které hledá celé roky.
Její srdce radostí buší.
Ale něco zlého tuší.
Slunce se probouzí, už svítá.
A její bílou tvář denní hvězda vítá.
Zármutek v jejím srdci sílí.
Všechno zmizelo v tak krátké chvíli.
Slzy stékaly po její smutné tváři.
Leskly se jak hvězdy ve sluneční záři.
Klečela tam, přemýšlela co se vlastně stalo.
Všechno je pryč a stačilo tak málo.